Myslím, že je čas se Vám představit. Jmenuji se Michala a je mi 42 let, jsem maminkou pěti dětí, dvě už vylétly z hnízda, tři jsou ještě doma. Nejstarší z těch tří je moje učebnice trpělivosti, musím přiznat, že není nic těžšího pro maminku, než když vidí, jak se v jejím dítěti opravdu zrcadlí vše, díky čemu celý život narážela hlavou do zdi 
Geny jsou geny Dva menší jsou odrazem muže. Často se mě ptáte, jak to vše stíhám a toto je odpověď, můj muž je nejvíc podporující a obětavý chlap na světě a vlastně se divím, že mě ještě "nezabil" To k mé rodině.
Každý máme sen a ten sen se v průběhu let, jak zrajeme mění. Můj sen byl být krizovým manažerem do 45 let a pracovat v Praze. Krizovým manažerem jsem se stala před čtyřicítkou, kdy jsem se stala provozní ředitelku ve vývojově výrobní divizi robotiky. Ano, čtete správně, byl to docela fičák a já jsem za tuto zkušenost vděčná a protože majitel byl opravdu kvalitní manažer, tak mě naučil mnoho věcí, ze kterých čerpám do dnes a kdybych si měla zapamatovat jednu věc, tak to je: **nevymýšlej už vymyšlené ** Po čase jsem odešla a vyzkoušela dvě stavební firmy....v Praze... není to můj svět, na mě je to svět plný lží, manipulací, spekulací a zákeřnosti a tak jsem zůstala "doma", zhroutil se mi svět a moje já bylo velmi otřeseno. Dopřála jsem si čas nabrat sílu a postavit se na nohy a do toho mi vstoupil do cesty kurz koučinku, po kterém jsem roky toužila, protože se mi ta profese zdála úžasná.... radit lidem, co mají jak dělat, když to znáte a víte.... ale ejhle, koučink je o něčem jiném a tak jsem začala hledat sama sebe a díky báječné koučce Janka Srdcem, jsem asi na třetím soustředění zjistila, že koučink dělat nechci, že neunesu odpovědnost za duše jiných a uvědomuji jak mohu svou "položenou" otázkou někomu ublížit. A protože jsem neustále toužila po látkách, po tvorbě a všechny NLP techniky, které jsme se v kurzu učili mě vedly vždycky do tohoto oboru, tak jsem nabrala odvahu a po sedmi letech jsem se vrátila k tomu, co miluji.... látky, šití, podpora, radost z toho, že někomu můžete být prospěšný a tak jsem tu mezi Vámi. Řekla bych, že dnes jsem ještě obyčejnější než jsem byla, když mě potkáte doma, tak v teplákách a triku s vlasy do culíku, nemám naklizenou domácnost, nemám denně navařeno, dokonce ani napečíno nemám, ale o všechny je postaráno, děti a muž mají co potřebují a já jsem vnitřně neskutečně spokojená. Probouzím se s myšlenkou, jak kterou věc ušiju, co pro Vás připravím, které barvy zkombinuji a jsem ........ štastná...... obyčejně štastná.
Proč Vám to píšu? NIKDY NENÍ POZDĚ, život je jen Váš a možná to bude znít egoisticky, ale naučila jsem se, že spokojenost je tou největší nutností Našeho života .... být štastný, spokojený a vyrovnaný. Vždy jsem pracovala pro lidi (majitele firem), pro které jsem potila krev, makala 16 hodin denně a stejně to neocenili....teď pracuji také hodně, ale pro komunitu švadlenek, které jsou skvělé, podporující, milé a vrací mi svými komentáři a zprávička vše, co já dávám a tak to má být. Vše má být vyvážené a proto nikdy nezapomínejte, že život máte ve svých rukou a je jen na Vás, jak ho prožijete, protože druhou šanci už nedostanete.
Motto dne: Je lepší prožít nezdar, než litovat, že jsi to nezkusil.